Kultúrny dom Malacky

Organizace budov do bloku, zpevnění profilů přilehlých ulic potvrzením stavební čáry ve stopě uliční čáry, nastavení přiměřeně vysoké míry využití pozemku bloku v centru města, udržení přiměřené hladiny zástavby, artikulace veřejného a poloveřejného prostoru a v neposlední řadě individualizace charakteru jednotlivých budov jsou hlavní atributy návrhu č.13 ve 2.kole soutěže, které porota hodnotí jako nejvhodnější východiska pro regulaci území a vhodný předpoklad pro realizaci kulturního domu v tomto místě.

Návrh ověřil vhodnost využití pozemků bloku pro větší kapacitu, než vyžaduje stavební program uvažovaného kulturního domu. Takto uvažovaná hustota zástavby se jeví v tomto místě centra města jako důvodná a přiměřená, a to jak z pohledu historických hodnot místa, tak z dlouhodobého horizontu plánování rozvoje města.

Porota podmiňuje návazné podrobnější provedení návrhu a následnou realizaci kulturního domu zpracováním důsledné regulace celého bloku autory návrhu v prvotní fázi zakázky a dále doložením návrhu i všech ostatních budov v bloku (mimo vlastní kulturní dům) na úrovni komplexní studie zpracované ideálně za účasti stavebníka/ů těchto dalších budov (ideálně alespoň ve dvou alternativních návrzích zpracovaných jinými autory) tak, aby byla doložena vhodnost, potřebná univerzalita a realizovatelnost celého bloku včetně společného suterénu.

Porota doporučuje při severovýchodní hranici bloku doplnit dopravního propojení Zámocké a slepé ulice podél bytového domu. Z hlediska dopravní obsluhy je žádoucí ze Zámocké ulice eliminovat tranzitní dopravu a klást důraz na zvýšení priority nemotoristické dopravy.

Ze soutěžního návrhu je patrný zřejmý důraz na sledovaný význam koncepčního urbanisticko-architektonického řešení úkolu a rovněž tak i provozního a dispozičního řešení jednotlivých budov. Prezentovaný charakter a vizuální podoba kulturního centra, ZUŠ i knihovny se však jeví jako velmi schematické, formální a zatím postrádající potřebný nosný názorový potenciál. Přestože je princip souboru individualizovaných solitérů sestavených do městského bloku jedním z klíčových východisek pro celý návrh, nepromítá se tento princip do charakterové individualizace budovy ZUŠ od vlastní budovy kulturního centra, což celkově silný koncept oslabuje a obě budovy zbytečně monumentalizuje. Porota proto doporučuje důslednou individualizaci charakteru jednotlivých budov a doporučuje volit charakter více instrumentální a méně monumentální.

Při dalším rozpracování návrhu je třeba cílit na vytvoření budov důsledně městského charakteru, s městským aktivovaným parterem, nadále sledovat posilování významu Zámocké ulice jako historicko-kulturní osy a zároveň páteře historického centra města s řadou atraktorů. Je třeba podporovat kultivaci prostoru vlastní Zámocké ulice oboustranným stromořadím, doplnit chybějící chodníky pro pohodlnou chůzi podél ulice, doplnit funkční městský mobiliář a nevyloučit obslužnou automobilovou dopravu v ulicích po obvodě bloku. Ke zvážení je stále možnost využití nosných konstrukcí stávající budovy či její části, ať z důvodu ekonomického či z důvodu udržitelného rozvoje. Pro úspěšné provedení ambiciózní ideje hybridního bloku je nezbytné důsledně promyslet etapizaci rozsáhlé výstavby tak, aby se návrh v průběhu náročné realizace nezasekl v nedokončeném torzálním stavu. Jinými slovy, aby byl urbanisticky a architektonicky plnohodnotným ve všech etapách výstavby.

Návrh predstavuje formáciu dvoch objektov - prestavby existujúcej budovy bývalého Mestského úradu a novostavby kultúrneho domu. Je pragmatický, ekonomický a z pohľadu výstavby veľmi realistický. Súčasne deklaruje ambíciu byť ekologicky a kultúrne udržateľným. V súvislosti s tým porota oceňuje prejavenú zodpovednosť a odvahu zachovať predmetnú budovu napriek tomu, že súčasná verejná mienka je skôr za jej odstránenie. Veľmi pozitívne je hodnotené aj jednoznačné umiestnenie nového objektu kultúrneho domu pozdĺž bytového domu, čím dochádza k zamedzeniu potenciálne konfliktného vzťahu obytnej štruktúry s budúcim rušným verejným priestranstvom.

Obidva objekty vytvárajú vo svojom vzájomnom priestorovom vzťahu trojuholníkové námestie otvorené smerom k Zámockej ulici. Celkový (urbanistický) návrh vrátane bezprostredného okolia budovy však aj po prepracovaní v druhom kole súťaže pôsobí pomerne schématickým dojmom. Chýba presnejšia artikulácia a štruktúrovanie tohoto kľúčového verejného priestoru.

Po architektonickej, konštrukčnej a materiálovej stránke sú navrhované objekty prevedené na veľmi vysokej úrovni. Sú kultivovane stvárnené a dispozične premyslené. Forma novonavrhovaného kultúrneho domu svojím prevedením reprezentuje solídnu mestskú budovu 21. storočia. Na druhej strane transformácia objektu bývalého Mestského úradu radikálne mení jeho image skrz zvýraznenie miery otvorenosti voči vzniknutému námestiu. Bonusom je kaviareň na jej streche, ktorá sprístupňuje občanom jedinečný výhľad na centrum mesta. Takáto zásadná zmena by mohla viesť k pozitívnemu prijatiu aj zo strany skeptickej časti verejnosti.

Návrh v porovnaní s prvým kolom figúru kultúrneho centra zjednodušil do pôdorysného tvaru písmena L –tak vzniká plocha nástupného plató ktorá sa orientuje na kompozičnú os zámockej ulice. Plató je artikulované znížením oproti nivelete Zámockej ulice. Zároveň sa znížením tejto nivelety dostane jestvujúce pozemné podlažie výškového domu zo severnej strany fasády na parter.

Do takto vytvoreného plató je potom orientovaný aj foyer hlavnej sály, samotná sála a taktiež prevádzka kaviarne. Táto koncepcia organizácie nástupu, s vytvorením vlastného predpriestoru je jednou z možných správnych odpovedí a v situačných vzťahoch funguje dobre. Problémom návrhu je však istá schematickosť a nekonzistentnosť v dispozično-prevádzkovom riešení, ale aj v samotnom architektonickom riešení.
Architektonicko hmotové riešenie prináša pridanie hmoty na fasádu výškového domu zo strany Radlinského ulice – čo sa javí otázne. Problematické sa tiež zdá byť zasklenie dvoch fasád hlavnej sály – najmä to severné otvára výhľady do akéhosi zbytkového priestoru medzi dvomi domami a snaží sa ho rehabilitovať výsadbou, pričom v tejto polohe by bolo namieste skôr ukľudnenie výhľadu v podobe plnej steny čo by malo aj prevádzkové výhody. Naopak dôležité a správne prepojenie s vytvoreným plató sa dalo zasa dosiahnuť aj viac utilitárnym spôsobom umožňujúcim riešenie akustiky sály. Zázemie sály situované na vyššom podlaží, a taktiež samotné pohyblivé riešenie podlahy sály sa javí ako otázne a neprimerané. Foyer do malej sály zo strany Radlinského ulice a zbytkový priestor premenný na galériu pôsobia skôr ako kulisa a nepresvedčivo. Porota mala taktiež výhrady k riešeniu celej fasády ponechanej výškovej stavby ako zasklenenej – toto riešenie generuje pochybnosti ohľadom energetickej efektivity ale aj vhodnosti vzhľadom na charakter umiestnených prevádzok.

Odborná časť porty mimoriadne vysoko hodnotí presvedčivé urbanistické riešenie a taktiež pokus o prácu s jestvujúcou substanciou - keďže riešenie okrem výškovej budovy revitalizuje a transformuje aj objemy dvoch menších sál. Toto rozhodnutie jednak generuje kultúrnu kontinuitu a cenné vrstvenie mesta, ale taktiež ekonomickú a najmä ekologickú udržateľnosť.